Příběh Gomovy rodiny

PŘÍBĚH PŘEŽIVŠÍHO

Přeložila z hebrejštiny do angličtiny Liora Ben-Sorek, z angličtiny do češtiny Denisa Šmejdová

 

Od 7. října 2023 se objevuje mnoho osobních svědectví z tohoto dne. Přesně padesát let a jeden den po zahájení Jomkipurské války roku 1973. Ne náhodou v toto datum teroristé Hamasu prolomili hranice Izraele a ten byl znovu zaskočený útokem stejně, jako tehdy.

Zde je jedno z osobních svědectví

 

Ofakim, město v západním Negevu má rozlohu přibližně 10,3 km². Nachází se podél silnice 241,

vedoucí z Beerševy, která je 20 km na východ, přičemž Gaza je 25,5 kilometrů na západ. Ofakim byl nejvzdálenějším bodem průniku Hamásu 7. října též místem intenzivních bojů.

Narazila jsem na příběh Heally Gross na facebookové skupině, která spojuje majitele a milovníky izraelského kanaánského psa, vzácného a jedinečného plemene pro celý svět. Oslovila jsem Heally, abych se dozvěděla více o příběhu její rodiny a děkuji, že mi dala svolení podělit se o svoji zkušenost.

Dokumentaristka třetí generace, dcera režiséra Yaakova Grosse a vnučka Natana Grosse, přeživšího šoa a „průkopnického ředitel v Geva Studios“[1] Heally a její matka Talia žijí v Ofakimu společně s jejich pěti psy, dobrmanem a čtyřmi kanaánskými psy. Z toho dva jsou divoce narození a dva jejich potomci – 1. generace (upřesnila Diana Prouzová).

Kanaánští psi mají bohatou historii sahající několik tisíc let zpět. Pocházejí z izraelských pouští a byly poprvé domestikováni – ve smyslu západní civilizace, jinak žili a žijí i s beduíny (upřesnila Diana Prouzová) ve 30. letech 20. století německou emigrantkou Dr. Rudolphinou Menzel.

Pro jejich vynikající pastevecké a hlídací schopnosti lze kanaánské psy vidět v beduínských táborech stejně snadno jako v rodině, v obývacím pokoji. Zuřivě chrání své území, které podle jejich vlastní definice zahrnuje jejich rodinnou smečku. Jak nedávno poznamenal můj přítel, můj kanaánský pes mě upozorní, když je chlápek z FedEx o blok dál.

Představte si tedy, jak složité bylo držet psy v tichosti, aby jejich štěkot neupozornil teroristy, kteří

pustošili, drancovali a zabíjeli, že rodina Grossových je doma.

Klid toho osudného sobotního rána byl hrubě přerušován zvuky pušek, sirén a střelbou raket. V reakci na zvuk první varovné sirény (azaka) Heally a Talia odvedly dva mladší psy do bezpečnostní místnosti v jejich domě. Brzy se ukázalo, že se nejedná o obyčejný poplach a tak Grossovi okamžitě přivedly i další 3 psy do uzavřené bezpečnostní místnosti (mamad) a přeskupily prostor tak, aby se sem vešly klece pro každého z jejich psů, protože bezpečnost zvířat byla jejich hlavní prioritou.

Heally natočila videa, aby dokumentovala tento okamžik pro historii. V těch klipech uprostřed zvuků kvílících sirén a rachotu -ta-ta automatických zbraní, Heally mluvila klidně a konejšivě ke svým psům. Občas téměř zpívala, předem jim oznámila přilétající střely („od nefila, v’od nefila“) a dala jim najevo, že brzy uslyší výbuch (pitzutz), který je přesvědčí – a ji také – že věci budou v pořádku. Přes to všechno její psi mlčeli.

Soused zavolal Heally, že na jejím dvoře je terorista. Byl jedním z tříčlenné čety. Psi neštěkali. „Seděli s námi v chráněné místnosti a pochopili, že je nutné být zticha“ říká Heally „Psi vždy hlídají dům a signalizují mi, když je kilometr daleko podezřelý pohyb. Protože se narodili ve smečce divokých psů, jsou vždy ve střehu.“

Naštěstí se teroristům nepodařilo proniknout do domu Grossových. Všichni, její matka, psi a Heally zůstali v ústraní a zavření v bezpečí místnost třicet hodin bez jídla a vody, báli se odejít, protože věděli, že teroristé stále řádí venku. Podle zpravodajských zdrojů, IDF vyčistila město od útočníků Hamásu následující den.[2]

Chování psů Heally 7. října zachránilo život i život její matky. Heally mi řekl, že mlčení jejich psů – plemeno určené k hlučnému štěkotu a varování – jí připomnělo biblickou zprávu o exodu z Egypta, kde se říká, že žádný pes neštěkal, aby neupozornil Egypťany, že Izraelité odcházejí (Exodus 11:7). Nyní skutečně chápe význam této pasáže.

Relativně řečeno, pro rodinu Grossových to dopadlo dobře. Totéž nelze říci o sousedovi, který bydlí 150 metrů daleko, na jehož pozemku ta střela (nefila) přistála. Nebo o sousedovi, policistovi, který šel ven bojovat s teroristy a stal se jedním z padesáti tří Izraelců, kteří přišli o život v Ofakimu.

Stejně jako všichni ostatní v úzké komunitě, které říkáme Izrael, Heally počítá, kolik dní válka trvá. Těší se na den, kdy budou všichni rukojmí vráceni svým rodinám, kdy Hamás a jeho militantní spojenci budou potlačeni a Izraelci budou moci opět volně dýchat. A její psi? Těší se na den, kdy se budou moci vrátit k dlouhým procházkám po místech, která se prozatím stala bitevním polem.

[1] https://www.gross-israelim.com/

 

[2] https://www.haaretz.com/israel-news/2023-10-08/ty-article-magazine/.premium/the-israeli-town-of-ofakim-hasbeen-

cleared-of-terrorists-but-the-blood-and-shock-remain/0000018b-0fe0-dfff-a7eb-aff8ad030000